Na začátku všeho se stvořilo Ono, To. Střední rod, protože ještě neexistoval princip mužský, ani ženský. Pak si ono uvědomilo samo sebe a začalo být, existovat. A ono zjistilo, že je vševědoucí, všude, všechno a vždycky. Jakmile se zrodilo vědomí, ono zjistilo, že není schopno existovat v jednotě napořád - Po nějaké chvíli by se unudilo k smrti, jelikož všechno ví. Ono se rozhodlo se rozdělit na dva principy: Na mužský a ženský. Na Yin a Yang. Na plus a mínus, černou a bílou, pravou a levou, na dvě úplně stejné poloviny, která sama o sobě není úplná polovina - Tím by se Ono navždy uzavřelo od možnosti pochopení dvou polovin. Každá polovina v sobě měla malou kapku té druhé poloviny. V ženě zbyl kousek muže a v muži zbyl kousek ženy.
Úplně nejlépe se toto prvotní rozdělení symbolizuje právě v Yin-Yangu.
Po rozdělení Onoho na Jeho a Jí, nastávají momenty tvoření. V tomto bodě (zhruba) začínají vyprávět náboženské texty příběhy o stvoření světa, života, člověka a logicky uvažující čtenář odkládá knihu a ťuká si na čelo. Přitom tuto vzpomínku o stvoření sdílejí a sdíleli všichni šamani a proroci, ale dezinformace začíná když se pokoušíme tyto fenomény vysvětlit průměrnému člověku.
Jeden velmi pozoruhodný detail spočívá v tom, že tyto události se všechny odehrávají v prostoru, který není překladatelný do našeho jazyka. A tím nemyslím Češtinu. Jde o dimenzi, pro kterou nemáme pojmenování, pouze přirovnání.
Dost podobné je to ve chvíli, kdy se panic ptá zkušeného kamaráda, jaké to je mít sex. Kamarád mu na to řekne "dobrý" nebo "příjemný", ale nikdy tím nevystihne podstatu sexuálního aktu a panic nikdy nepochopí jaké to je, než to sám zkusí. Protože zrovna akt sexu, jakožto akt stvoření, úzce vychází právě z této nepopsatelné dimenze.
Nemáme pro ní slovní zásobu a to z jednoduchého důvodu:
Abychom mohli něco bezpečně pojmenovat, musíme se shodnout na tom, že to doopravdy je, jaké to je a jak to poznat. Rozměry patřící sexu, božství a světlu leží tak mimo průměrnou zkušenost lidského života, že se do ní stěží dostane víc lidí najednou, aby se mohli shodnout na pojmech. Dalším bodem je fakt, že výlety do této dimenze jsou absolutně osobní a záleží při nich na nekonečném počtu okolností, které nelze bezpečně zduplikovat.
Neshodneme se tedy úplně na tom, co se v těchto dimenzích děje, jak se do nich dostat a ve finále, po odloučení se od šamanismu a esoteriky obecně, zapomeneme že tyto dimenze existují. Vznikají názory, pohledy na situaci a falešní proroci, kteří využívají předem dané pravdy pro svůj osobní prospěch.
Zdá se vám to chmurné? Není důvod! Celé to totiž funguje přesně tak, jak bylo zamýšleno!
Lidská zkušenost, tedy život od narození ke smrti, má svá pravidla, důvody a hlavně, smysl. Jsou někteří, kteří smysl svého života hledají po celém světě, jsou zase ti, kteří na smysl svého života čekají, nebo si jej personifikují do živých bytostí, ale všichni tací jej hledají na místě, kde jednoduše není.
Logicky, pokud postavím dejme tomu počítač a zapnu ho, jeho smyslem je např. vykreslování obrazu, výpočty v procesoru, či cokoliv, co po něm chci. Určitě nebudu stavět počítač a zapínat ho proto, aby jednou splnil nějaký jeden účel a poté jej vyhodím. Kdepak, počítač musí plnit svůj úkol ať už dělá co dělá.
Stejné je to s našimi životy. Plníme jejich smysl aniž bychom si to vůbec uvědomovali. Dýchání je smyslem, koukání je smyslem, máme těch smyslů pět a všechny jsou to smysly života (ach ta čeština, jak osvícený jazyk!).
Smyslem je existovat, prožívat situace, zkoušet jaké to je, když zakopneme, ochutnáme chilli, nebo podržíme v náručí dítě. Smyslet je zjistit co to je a jaké to je.
A pokud jste nekonečná, vševědoucí bytost, tak přece víte co je jaké, jaké to bylo, bude a nikdy nebude. Víte všechno, co může být (ačkoli je to nekonečné) a nikdy vás nic nepřekvapí. Smysl není naplněn.
To Ono, se rozhodlo zapomenout úplně všechno a zkusit si to všechno od začátku. Každý život, od jádra atomu po galaxie a vesmír, každý život se rodí bez vzpomínek a umírá plný zkušeností. A tak tuto bláznivou hru hrajeme znovu a znovu, abychom plně poznali jací doopravdy jsme. A říkáme tomu "život".
Protože to Ono, aby něco vidělo, ze sebe něco muselo vydělit. A tak mužská část kouká na ženkou a ženská na mužskou a navzájem se zkoumají. A nechápou, nebo chápou. Zlobí se, nebo se milují, faktem zůstává, že smysl je naplněn, Ono se nenudí a vesmír, plný zázraků a magie, jsme vlastně my.
No jo, pohádka je to pěkná, ale jak jsem na takovou hromadu žvástů vůbec přišel? To jsem to někde četl, nebo si to jenom vysnil na břehu horské přehrady? Ani jedno. Vzpomněl jsem si díky jedné podstatné maličkosti: Smrti svého ega.
Pokud chápete ego, výborně. Ale pokud si myslíte, že je to něco špatného na vás, vaše sebevědomí, nebo sousedovo nafoukanost, jste lehce na omylu.
Ve vesmíru, který je z určitého úhlu pohledu jenom šílený guláš atomů a energie, nedává zrovna velký smysl jak dokážeme rozeznat co jsem já a co jsi ty. Ego je šikovný nástroj, který nám v tomhle báječně pomáhá. Ego se s námi rodí a umírá, ale narozdíl od našeho fyzického těla, ego dokáže zemřít nesčetněkrát během lidského života. Ego označujeme pojmem "já" a každý sdílíme ego, protože každý je "já". Tohle "já" způsobí to, že se dokážeme rozlišit, nejen svůj tvar a charakteristiky, ale i názory, pohledy na situaci a vůbec. Ego je taková zeď, kterou si Ono postavilo do sebe, aby se tím rozdělilo. A pokud se nám podaří ego zničit, ačkoli jen dočasně, dostaneme přístup právě k tomu nesběrnému mnoství informací, ke kterému má přístup pouze Ono - Nebo, jak tuto bytost popisují mainstream náboženství, Bůh.
Zničení ega není žádná procházka růžovou zahradou a je potřeba mít na paměti, že vlastností ega je seberekonstrukce. Ego se vždycky postaví zpátky do sebe, ačkoliv nikdy už stejně, a zničit jej není jednoduché, ale existují osvědčené způsoby.
Tím nejznámějším bude nejspíš meditace, při které byste správně měli zapomenout na ego a soustředit se na božskou podstatu své osobnosti. Jenže kdokoliv kdy zkoušel meditaci, ví moc dobře jak komplikované je uklidnit svou mysl a dosáhnout vyšších úrovní bytí. I profesionálové musí v meditaci vydržet velké množství času, což pro člověka dnešního typu není praktické. Ať už kvůli práci, škole nebo okolí není úplně možné se zavřít do jeskyně na několik týdnů a meditovat v tichosti.
Další možností zničení ega je právě sex. Jenže sex dnes hýbe světem a namísto spirituální propojenosti lidem jde o vlastní orgasmus a v takovém prostředi se egu spíš daří, než aby se bortilo.
Další možností je porod, ale jelikož ten je výhradou ženství a ještě je pod stresem a v umělých podmínkách, nemá moc smysl jej rozvádět.
Úplně nejspolehlivější metodou pro zničení ega jsou psychedelika, konkrétně tryptaminy, tedy kouzelné houbičky, DMT (Ayahuasca) a nebo LSD. Ve větších dávkách (tj. dávky které jsou alespoň dvakrát tolik co je potřeba pro vnímavý stav) fungují psychedelika přesně tak, jak je potřeba pro zničení ega a přiblížení se božské podstatě.
Nevýhody jsou jasné: Ilegalita a tím pádem nedostupnost, neinformovanost a strach. Druhou nevýhodou je právě absence zacházení s psychedelikami, což se metaforicky rovná jízdě na závodním motocyklu v plné rychlosti bez předchozích zkušeností.
A samozřejmě, žádná tato metoda nefunguje sama od sebe. Člověk může projít porodem, sexem, meditací i tripem a stejně nemusí pochopit vůbec nic. Jde o to, aby věděl, co hledá. A pokud to doopravdy hledá, tak najde vše potřebné za všech okolností.
Tak jsem k první vzpomínce přišel. A kdykoliv si na ní vzpomenu, rozleje se mi po srdeční čakře vlna láskyplné energie.
Vzpomínáte také?
Žádné komentáře:
Okomentovat